Kanada 2014 - 4.den

4.den - pondělí 26.května

Dopoledne se rozhodnu trošku potrénovat s lukem. Karel nám tvrdil, že tu mají docela slušnou střelnici. Beru luk a jdu hledat. Potkávám Sašu, který mi ukazuje směr a povídá, že něco tak skvělého ještě neviděl. Usmívá se. Má asi radost, že je střelnice pěkná ...

Přicházím na určené místo a na stromě nacházím dvě sedačky. Různé typy. Pecka. Můžu trénovat i střelbu z posedu. To je bezvadný. Ale kde jsou terče? Podle toho, co jsem pochopil ze Sašových poznámek o „úžasné střelnici“ tu musí být hned několik terčů a dozajista i 3D figuriny. Hledám, ale nenacházím. Jediné, co jsem objevil, je několik rozmlácených polystyrenových desek, opřených o sebe. Ehmmm ... tohle  určitě není ono. Nemůže. Hledám dál. Nic. Teprve teď mi dochází, že ty polystyrenový desky jsou skutečně to jediný, do čeho můžeme střílet. A že si Saša ze mě dělal pouze bohapustou ***

Zkouším pár ran. Šípy pochopitelně často prochází skrz, nebo se aspoň do desek zanoří i s křidélky. Dostat je ven je „porod“ a křidélka odpadávají jedno za druhým. Během cca 20 minut tak přicházím o 4 šípy. Tohle je prasečina. Chtěl bych trénovat, a přestože mám nějaké šípy do rezervy, tak tímto tempem mi nezbude za chvíli nic.

Je to škoda, protože kdybychom to věděli, mohli jsme si v BassPro koupit populární „kostku“ od Reinharta a byl klid. Trénovat, rozstřílet ji a pak ji tady nechat. Takhle se pouze dotazujeme Paula, zda skutečně nemají něco lepšího. Slibuje nám nápravu a skutečně. Dodává další 3 desky, z nichž jedna není moc použitelná. No nic ...

Původní podoba terče moc nevyhovovala :-)	Opravená (doplněná o dvě nové desky) ale taky moc ne :-)
Pro trénink lze využít oba nejčastěji používané typy sedaček	modernější se žebříkem je OK	sedačka mnou označovaná jako "překližkový hnus"

I nadále sice trénuji každý den, ale je to vždy jen pár ran. Pro připomenutí. Žádný intenzivní trénink.  I přes tuto opatrnost další šípy přichází o křidélka.

V této situaci oceňuji svoji prozíravost. Už doma jsem přemýšlel, jak případně opravovat odpadlá křidélka. Rozhodl jsem se vyzkoušet smršťovací návleky s křidélky QuickFletch od firmy NAP.

A třetí den je doopravdy zkouším. Z pěti poničených šípů strhávám zbylá křidélka a čistím zbytky lepidla a instaluji QF. 10 vteřin ve vroucí vodě a hotovo. Šíp je jak nový. A co víc ... křidélka jsou pevnou součástí návleku (rozhodně nejsou jen lepená) a ukazuje se, že téměř nemožné je strhnout. Drží to jako kráva. Opravdu. Šípy prolétají skrz desky, zastavují se uvnitř. Rvu je z desek ven bez jakýchkoliv ohledů oběma směry, ale křidélka drží a drží.

Tohle na mě udělalo opravdu dojem. Navíc křidélka jsou Blazery, které normálně používám, takže šípy létají naprosto stejně jako když je doma lepím. Jsem dost nadšený. Doma budu asi lepit „klasickým stylem“ i nadále, ale QF řešení je ideální na podobně brutální podmínky a pro okamžité řešení někde v terénu.

Je čas se pomalu chystat na večerní lov. Počasí není nic moc, ale aspoň neprší. Teda ne souvisle. Občas sprchne, pak přestane. Mraky jsou ale všude. Nízké a docela hnusné. Pršet může začít každou chvíli. Kluci neustále zjišťují aktuální předpovědi. Jenže ty jsou sice údajně nesmírně přesné, ale zato se mění každou hodinu. V deset dopoledne má být večer a zítra hezky, ve 3 odpoledne už zase někdo zodpovědný změnil názor a vše je jinak.

Navíc, v campu je sice WiFi, ale rozhodně není spolehlivá. Slabý signál hraje ruletu, kdy připojený většinou prohrává. 10 vteřin ano, pak 5 minut ne. Pro lepší signál je potřeba odkráčet několik set metrů za nějaký sklad, což se nikomu moc nechce. Mně tedy ne.

Přesněji .. vydávám se tam pouze jednou, když nutně potřebuji něco odeslat domů. Kromě signálu objevuji u skladu i hromadu trofejí, o které by se u nás zájemci porvali. Tady se válí na hromadě a nikdo jim nevěnuje pozornost. Snad jen slunce, vítr a déšť, které je postupně likvidují.

Kašlu na předpovědi. Jak bude tak bude. Ale vidina 5ti hodinového sezení v dešti mě trochu děsí, takže se rozhoduju vzít si s sebou nepromokavou bundu. Nemám ji moc rád. Teda přesněji .. je skvělá, ale mám ji o fousek větší, aby se v zimě pod ni vešel tlustý svetr. Na luk mi přijde až moc volná. Takže ji, hlavně na rukávu, omotávám kobercovou páskou. Musí být upnutá. Žádné velké záhyby. Nechci aby se mi při výstřelu někde zachytila tětiva.

Jedu na „svoje staré“ místo. Sedám si někdy kolem 17 hodiny a opět nezklamalo. První medvěd je hnědý (snad můj známý ze včerejška) a doráží asi 20 minut po mém příjezdu, respektive po odjezdu Roberta na čtyřkolce. Okamžitě míří k barelu se „zrním“, lehá si a začne žrát. Nebo spíš si tak hraje. Válí se, bouchá do barelu. Přitom je téměř neustále v zákrytu barelu s masem. Takže i kdybych střílet chtěl, stejně by to nešlo.

Pak objevil zbytky bobra, kterého Robert pověsil na strom. Je z něj nadšený, staví se na zadní a snaží se něco urvat. Byla by to asi ideální příležitost ke střelbě, ale Robert bohužel pověsil bobra tak, že je přesně v zákrytu za stromem a hustým keřem. Sice vidím, ale střílet by přes to nešlo.

Medvěd urve kus bobra a okamžitě s ním pádí pryč do lesa. Zastaví se asi po 50m, sežere co urval a pak se vrací. Další sousto a zase úprk. A zase návrat a další kus. Koukám jak kus masa oderve jedním kousnutím a dochází mi, že ač docela malý, tohle není žádný méďa z pohádek. Velmi nerad bych se ocitnul na bobrově místě. Nakonec urve zbytek bobra celý. Pomůže si docela impozantním mávnutím tlapy a mizí v lese. Má co žvýkat delší dobu a nevrací se.

Sedím asi další dvě hodiny a nic se neděje. Náhle se objevuje černý medvěd. Přijde mi, že je to ten samý jako včera. Na zrní kašle a rabuje sud s masem. Převrátí ho a vytahuje jednotlivé kusy. Přijde mi, že ho ani tak moc nebaví je žrát, jako dělat binec.  Chová se podobně jako hnědý kolega. Vždycky něco sebere a uteče s tím kus do lesa. Tam to ožvýká, nechá a vrací se k barelu pro další kus.

Střílet by šlo, ale přijde mi malý. Čekám na obra. A taky se mi ještě nějak střílet nechce. Jsem tu druhý den, medvědů je tu zjevně dost, tak proč spěchat.

Těsně před koncem se objevuje znovu hnědý medvěd. Jen předpokládám, že je to ten samý jak na začátku. Motá se kolem, převrací barel se zrním, koulí ho údery pacek sem a tam. Mohl bych střílet, ale stále nejsem v tom správném rozpoložení.

Najednou slyším zvuk motoru. Už je skoro deset a přijíždí Robert na čtyřkolce. Medvěd stále stojí u barelu a zdá se v pohodě. Zvuk se blíží, medvěd stále nic. Až v okamžiku, kdy čtyřkolka vjíždí na mýtinu se medvěd, v tu chvíli od čtyřkolky vzdálený asi 5metrů, otáčí a otráveně odchází do lesa.

Když vyzvedáváme další kluky, zjišťuju, že jsem opět jediný, kdo něco viděl. Jinak nikdo nic. Mám asi štěstí.

Až v campu přicházím na to, že jsem jediný nebyl. Medvěd došel i Sašovi, který nehodlal ponechat nic náhodě a lovil. Perfektní rána na komoru. Medvěd odběhl pár desítek metrů do lesa, kde zhasl. Obdivujeme medvěda v garáži, fotíme se, blahopřejeme.

Saša a první ulovený medvěd naší výpravy

Ten večer jdeme na chatě spát docela pozdě. Sedíme a popíjíme skoro až do dvou do rána. Pak jdu spát. Nechce se mi, ale musím. Saša má už "splněno“, ale mě zítra čeká dalších x hodin někde ve výšce a chci být fit.

 << Předchozí          Další >>

H.