Tato článková série je věnována holému reflexnímu luku (bare bow). Oproti prvnímu seriálu, kde jsem se reflexní luky snažil pojmout jako komplexní problematiku si nyní vybírám za cíl pojednat o jediném konkrétním typu luku s nímž mám asi největší zkušenosti...

Texty navazují na některé témata z původního seriálu Z nouze Samoukem a snaží se je rozvinout do hloubky. Osvětlím v něm některé důvody proč jsem nakonec skončil u tohoto typu luku a co se mi během laborování s ním podařilo vyzkoumat (a funguje mi to).

Seriál o holém luku je určen pro mírně pokročilé střelce, kteří už holým lukem střílí, nebo to zvažují a chtěli by se o jeho vlastnostech dozvědět trochu více. Proto předpokládám alespoň rámcovou znalost lukostřelby a přidružených pojmů. Všechno nutné můžete v případě potřeby načerpat z předchozího seriálu o reflexních lucích.

Čeká nás dohromady šest zastavení nad holým lukem. V první trochu filosofičtejší části si řekneme co to vlastně holý luk je a zdůvodníme si proč bychom s ním měli střílet. Druhá část je věnovaná parametrům, jaké by měl holý luk mít, ve třetí se podrobněji podíváme na v textu často citovanou techniku string walkingu a čtvrtá a pátá část jsou věnovány sestavení luku a jeho geometrickému seřízení, šestá je věnována střeleckému seřízení luku se šípy. V úvodní části si probereme co to vlastně holý luk je a není, proč s ním střílím já a jakým způsobem jsem k tomu dospěl.

Co je to holý luk?

Holý luk (Bare Bow) je bohužel mírně upozaděný typ luku, která vychází ze sportovní verze olympijského luku s několika drobnými rozdíly. Střed luku, ramena, tětiva a zakládka jsou ve většině případů velmi podobné nebo identické jako u olympijského reflexního luku. Rozdíl je v tom co chybí. Jsou to konkrétně : klapačka, mířidla, stabilizátor, plus nějaké bonusové příslušenství jako možné string stoppery apod. Už z definice je tedy jasné, že holý luk si stojí někde mezi sportovním a tradičním vyžitím. Reálná dosažitelná přesnost luku se pohybuje kolem hranice 50m což těžko může konkurovat kompletnímu olympijskému luku. Na druhou stranu jde o podstatně pohodlnější a chirurgičtější nástroj než jsou luky tradiční. Na rozdíl od nich je totiž luk přizpůsoben více ke střelbě a méně k lovu i když lovit by s ním za určitého nepohodlí patrně šlo.

Odstrojený sportovní luk může posloužit jako holý, když se dobře vyváží

Holý luk jako takový má příznivce spíše v Evropě. Není náhodou, že výrobci speciálních komponent na bare bow pochází většinou z Itálie. Dva největší tahouni olympijského luku jako je Amerika a Korea holý luk okázale ignorují a podobně je to bohužel i se střelci. V českých (a obecně evropských) luzích a hájích je sice situace trochu lepší, ale i tady je populace holých luků oproti olympijským sotva třetinová. O účasti na olympiádě v této kategorii si můžete nechat jen zdát. Těžko říct čím je způsobeno, že holý luk tak úplně netáhne. Možná je to relativní obtížností střelby, možná obtížností vyladění luku, možná malou tradicí. Situace je ještě o to horší, že informací o tom co holý luk vlastně vůbec je, jak se používá a hlavně jak ho správně vyladit je jak šafránu a to i mezi zahraničními zdroji. Komplikuje ji i častá záměna za olympijský reflex, který se v malých, ale podstatných detailech nastavuje přece jen trochu jinak. Což je škoda, protože jde ve skutečnosti o moc hezkou byť nedoceněnou lukostřeleckou disciplínu. Dluh vůči ní se tak pokusím alespoň částečně splatit tímto článkem.

Proč vlastně sportovní luk?

Dříve než se pustíme do rozboru holého luku se trošku vyzpovídám. Pokud jste četli můj seriál o reflexních lucích, možná jste zejména k jeho konci vypozorovali zřetelný příklon ke sportovnímu vybavení. Je mi jasné, že na webu věnujícímu se bow huntingu to může působit jako kacířství, ale na druhou stranu - nalijme si čistého vína : Kolik lidí lukem aktivně loví? A kolik lidí v době slušných kladkových luků za hubičku dnes loví reflexním lukem? Skutečný lov není navíc jen o střílení. Je i o znalostech chování zvěře a schopnosti dostat se k ní co nejblíž. A konkrétně u reflexního luku ještě podstatně blíže než s lukem kladkovým. Střílení je "jen" součást lovu a postupem času mi zkrátka došlo, že bych chtěl asi více střílet než lovit. A k tomu se sportovní vybavení hodí o poznání lépe. Nemůžu říct, že bych to nezkoušel. Naopak. Dal jsem loveckým reflexním lukům dost času na to, abych zjistil, že pro dlouho dobou průběžně se vylepšující střelbu bych potřeboval tuhle o pár liber méně, tady o pár palců více, sem přihodit pár gramů a tady dát pořádný drátek...a časem z toho nějak přirozeně vznikl sportovní holý luk.

Lovecký Hoyt Tiburton určitě není holý, překáží mu v tom vzpěra na madle

Ale proč vlastně holý luk?

Tak tahle otázka spadá do podobného ranku jako proč blondýnky a ne černovlásky? Proč AMD a ne Intel? a Proč Black Sabbath a ne Led Zeppelin? - můžete tou diskusí strávit spoustu hodin a stejně se k ničemu kloudnému nedoberte. Přesto si tady troufnu rozmáznout pár (doufám) racionálních důvodů proč střílet z holého luku. Jako lukostřelec jsem začínal podomním postřelováním z loveckého kladkového luku, kde jsem si poměrně záhy uvědomil, že bude třeba zázemí které nemám. Nejde jen o rozumný střelecký prostor, protože z kladkáče si na pár metrů moc nevystřelíte, ale i o relativně náročný servis luku a celkový důraz na vybavení jehož kvalita je v konečném důsledku v případě kladek přece jen trochu zásadnější než v případě reflexních luků. A od toho se samozřejmě odráží i cena - střelba z kladkového luku totiž není úplně nejlevnější koníček, pokud chcete jen trochu reflektovat technologické trendy. Experimenty jsem potom zjistil, že i reflexy mají své kouzlo a že mě ve své jednoduchosti uhranuly trochu víc než střelecky perfektní, ale jinak sterilní kladkostroje. Jakkoli kladkáčům fandím a každý nový model, nebo technologickou vychytávku nadšeně obdivuji. Ale nestřílím z nich.

Tento luk je holý naprosto jistě :-)

Střílím z holého luku nejen proto, že mi svým naturelem lépe sedí, ale protože je i obecně praktičtější. Na rozumnou střelbu z holého luku stačí libráž něco málo přes třicet liber. Člověk se tak nemusí zbytečně rvát se silným lukem a nehuntuje si techniku ani klouby jako v případě kladek, nebo přece jen trochu silnějších olympijských luků (i když ne nutně). Od síly se odvíjí i průraznost šípu a amortizace terčovnice. Neznám větší střeleckou nepříjemnost než rvát šíp vystřelené ze šedesáti librového luku z naskrz prostřeleného terče. Unavíte se spolehlivě dřív než si zastřílíte a cokoli trefíte to rozbijete. S nízko librážním holým lukem můžete naopak trénovat stejně dobře na dálku, jako na pět metrů doma v obýváku a luk se vám tam bude i lépe skladovat, protože neobsahuje žádné dlouhé neskladné části. Prostě ho jen pověsíte na věšák. S pohodlností souvisí i volba sportovního vybavení, protože v jeho rámci se dají i za rozumnou cenu pořídit ramena s jemným nátahem, přijatelnou rychlostí a parádní středy, které v loveckém světě budete hledat jen těžko.

Jeden z nejholejších je střed Spigarelli není ale masově používán

Celkem mi vyhovuje, že holý luk není primárně určen pro tak striktně sportovní disciplínu jako je klasická terčová střelba, kde všichni honí body, produkují kolem sebe nervózní lukostřelecké dusno a na závodech by se sežrali, jen aby poskočili o špricli výše než kolega v lajně. Terčovku vám s ním samozřejmě nikdo nezakáže, ale vzdálenosti jsou striktně odděleny, takže aspoň stojíte na jiné lajně než většina náruživých výkony podávajících a nikdo vám neruší vaše soustřelné kruhy funěním za krk. Domovským závodem pro holé luky je terénní lukostřelba, která je stejně jako vlastní luk mezistupněm mezi terčovou střelbou a 3D střílením na makety zvířátek. Pohodová procházka s rozumným způsobem střílení několika šípů v členitém terénu asi nejvíce odpovídá mojí představě relaxace, kterou od střílení očekávám. Střílení jediného šípu na falzifikát zvířete pokládám za zbytečně morbidní ruskou ruletu. Ze střeleckého hlediska je to pro mě už moc limitující, protože jako zanícený hobby střelec potřebuji vždy aspoň jeden nástřelný šíp, abych si podle něj zkorigoval vertikální osu. Pro mě osobně je podobný závod loterií a byl podle mého názoru vymyšlen lobbisty z řad výrobců šípů. Tak či tak, holým lukem můžete bez problémů střílet všechny z uvedených typů závodů a vždycky se budete cítit v rámci možností komfortně. Akorát si občas stoupnete blíž k terči.

A proč ne?

Holý luk má ale i stinné stránky. Budete se muset smířit s faktem, že tak jako střelci z tradičních luků většinou nepřestřílí vás, tak nepřestřílíte vy střelce s olympijskými luky a už vůbec ne s kladkami. Jsou sice pravda lidé, kteří dokáží olympionikům na kratší vzdálenosti celkem šlápnout na paty, ale rovnou zapomeňte že byste jim mohli konkurovat na jejich typickou vzdálenost 70m.

S tím souvisí i další velká zrada holého luku a to je relativní snadnost. Celkem rychle se s ním sice zdánlivě vystřílíte na krátko, ale střílet stabilní výsledky v rozmezí 5 až 50m chce skutečně hodně zkušeného střelce s dokonalou koncentrací a sebeovládáním. Stačí jen trochu víc zatáhnout, nebo nedotáhnout tětivu a chyby jsou markantní. Není to sice až tak překvapivé, protože na olympijském luku je to stejné, jenž tam je klapačka, která vás z větší části ohlídá. Holý luk si musíte ohlídat sami. Střelba z holého luku je tak určitě technicky náročnější než z luku olympijského. Je to ale výzva a ta může být pro někoho i kladem.

Olympijský speciál Ion-X stejně jako Tiburton diskvalifikován kvůli vzpěře

Ještě horší je pak vyladění holého luku. To mnozí střelci označují za temnou magii a upřímně, nejsou daleko od pravdy. Pokud už z něčeho střílíte a zakládáte si na luku vyladěném jak švýcarské hodinky, tak na holý luk raději zapomeňte. Půjde vám sice dokonale přesně, ale tak maximálně ve třičtvrtě a v celou. Ve čtvrt se vám s klidem předběhne o dvě minuty a v půl vám půjde o minutu později. Klasické poučky jak složit a otestovat olympijský luk tu totiž mají přes takřka identické vybavení omezenou platnost. Kámenem úrazu je typicky používaná technika string walkingu, který sice zdánlivě dobře funguje, ale s postupem času a rozlišováním drobných niancí střelby začnete poznávat i její temnou stránku. Nezřídka vás donutí k experimentům v šedé zóně, kterým byste se jako střelec z olympijského luku se šípem mezi prsty a kotvením pod bradou úplně vyhnuli.

Ani originální Rambo luk není holý i když hole vypadá – má totiž malé kladky ;-)

Další nevýhodou je poměrně omezené spektrum vybavení, které se dá dobře na holý luk použít (i když to není až tak absolutní, jak si ukážeme v části o vybavení). Vzpomenete si na mě až budete se slzami v očích střílet s italským kopáčem zatím co většina vašich kolegů si bude užívat výhod nádherných aerodynamických dokonale vyvážených středů a ramen americké a korejské výroby. Určitě se tedy dostanete do situace, kdy byste něco rádi a nebudete moci. Ale i tady je možné experimentovat a vstoupit do šedé zóny. Ta má ovšem to riziko, že v ní můžete docela slušně zabloudit.

Přes všechny klady i zápory je ale holý luk podle mého dokonalým kompromisem pro civilní hobby střelce, kteří berou lukostřelbu jako relax a ne jako prostředek k podávání výkonů, ale rádi by stříleli na úrovni a sem tam si třeba vystřelili i nějaký ten závod, nebydlí ve srubu a nemají zrovna volnomyšlenkářské tendence vetknout si brko do vlasů a střílet v kožené kamizole s třásněmi.

V příští části se podíváme na vybavení pro holý luk a něco málo si k němu řekneme.

ML.